|
|
3. dubna 2001
Tuning sraz Brno 2001pohled jiného čtenáře
Nejprve bych chtěl pozdravit všechny příznivce tuningu, škodováckého obzvlášť a zejména skupinu lidí, kteří dokázali uspořádat jarní Tuning 2001 v Brně.
Dloumo jsem přemýšlel jestli o této akci mám něco napsat na tenhle super web. Ale kromě pár postřehů z této akce od našich východních sousedů se tu nic neobjevilo a proto jsem se rozhodl, že o tom pár řádků napíšu.
Jde samozřejmě o mé subjektivní shrnutí dojmů z tohoto vyjímečného klání.
Vyrážel jsem už v půl šesté ráno a narozdíl od slovenských kolegů proběhla cesta bez problémů. Vyjma toho, že jsem se chtěl samozřejmě předvést a obul na svoje Fa to nejširší co jsem měl + 20mm podložky, takže to trochu drhlo (kvalita D1). Do Brna jsem však dorazil v pořádku. Ale k tý dálnici. Byl to velkej zážitek už tam. Z dálničních přivaděčů najížděly desítky nabroušenejch kár a před exitem na autodrom už to byla fakt hustota. Vzájemné hecování příslušníků stejných značek nebo modelů (komu to kolik jede) bylo dost zábavný a úsměv na tváři vyvolávaly hlavně užaslý pohledy civilistů (který na sraz určitě nejeli), co že se to tady jako děje.
Ale zpět k příjezdu. Před autodrom jsem dorazil asi v 8.30 a mohlo vše vypuknout. Pořadatelé mě šikovně nasměrovali k hlavní bráně spolu s několika dalšími účastníky srazu. Zhruba 300m před bránou (přesně to nevim), jsme uvízli v koloně v jakémsi podjezdu. A tam to začalo. Po několika minutách nečiného stání došla pár nadšencům trpělivost a začali své miláčky šimrat po plynovém pedálu. V tom tunelu to brutálně rezonovalo (kdo tamtudy jel, ví o čem mluvím) a během několika vteřin tam vzpukla soutěž o nejhlasitější výfuk. Sice už jsem párkrát tůrovat motory s laděnym vejfukem slyšel, ale tohle byl kotel na kterej se nezapomíná. Přestože jsme se tam během chvíle málem udusili a já to skoro uvařil, tak přesně pro tyhle zážitky jsem si do Brna přijel. Byl jsem prostě nadšenej a řeknu vám na rovinu, že z toho byla vedle i moje drahá polovička (kterou jsem po dlouhym přemlouvání vzal sebou) a že vykuchaný vejfuky zrovna její hoby nejsou.
Ale pokračujeme. Po příjezdu k hlavní bráně ve mě podruhé zaplesalo tuningové srdce. Davy lidí namačkanejch kolem příjezdové cesty nás opět donutily protáhnout výfukové potrubí na plno. Když potom zvedali za mohutného pokřiku ruce se vztyčeným palcem, zažil jsem obrovský pocit zadostiučinění, že měsíce práce a celý vejplaty nastrkaný do tý mý káry nepřišly vniveč a umí to někdo ocenit.
Po průjezdu hlavní branou jsem začal hledat v labyrintu parkoviště vhodnej flek k vystavení mýho Fáčka. Brzy mi došlo, že ač je teprve 9 hodin, tak to nebude tak jednoduchý. Naštěstí jsem se namotal do skupiny kluků s Hondama CRX, kteří drze založili novou ředu a já tak ukořistil celkem slušný místo ve středu parkoviště.
Ale k tomuhle bych se chtěl vrátit. To co se událo při organizaci parkování uvnitř autodromu je podle mě velkou kaňkou na celém srazu. Mrzí mě, že se nepodařilo tvůrcům této akce (časopis A&T,firma Bervid) uskutečnit jejich skvělý záměr. Totiž že roztřídí vozy na upravené zahraniční, upravené tuzemské a diváky. Jak jsem se dočetl na stránkách firmy Bervid, tento jejich záměr znemožnili pracovníci Brněnského autodromu. Byla by pro ně zřejmě potupa, kdyby jim parkování organizoval někdo jiný. Způsob jakým se tohoto úkolu zhostili, byl katastrofální. Nejen že nikdo neorganizoval samotné parkování (někteří všeumělové dokázali svoje auto postavit přes 3 parkovací místa), ale HLAVNĚ, pustili dovnitř všechno co mělo kola. Byl jsem naprosto šokovanej z toho, že nádherně upravený Golfy parkujou před bránou, zatím co vevnitř si vévoděj schnilý šunky typu Polski Fiat apod. Nechtěl bych se lidí s těmahle autama dotknout, ale je to sraz tunerů a i oni sem nepřijeli obdivovat vraky.
Ale zpět k průběhu srazu. Po zaparkování a nucenému umytí auta (na dálnici jsem to dost zahnojil), jsem vyrazil obdivovat své konkurenty. A kousky to byly radost pohledět. Plejáda všech značek a modelů, brutální křídla a vejfuky a v neposlední řadě bombastická muzika, která v mnoha případech vytlačila z vozů i zadní sedačky. Tohle vše mě donutilo 2 hodiny pobíhat po parkovišti (Alenka v říši divů).
Po počáteční prohlídce jsem se vydal na tribunu k cílové rovince. Chystal se zde sprint na 300m na kterej jsem se moc těšil. Vše probíhalo perfektně a snímky ve foťáku utěšeně ubejvaly. Sprint se ukázal jako velmi pěkná záležitost, jen kdyby se nenašlo pár idiotů, který si nemohli dřepnout na trbunu, ale při hledání co nejvýhodnějšího fleku byli schopný přebíhat těsně před startujícíma autama. Zvláště mě dojala jedna žena (shodou okolností blondýna), která před sebou strkala ještě svoje 2 děti. Přesto to byla výborná záležitost, kterou závěrem ozdobili majitelé dvou BMW rozdílných generací. Jejich "taneční kreace" na cílové rovince byly pozoruhodné. Zvláště bych tímto chtěl pozdravit majitele šestkového kupé, protože oddělat během 10 minut gumy jenom pro diváky, to zaslouží poklonu.
Po skončení sprintu jsem provedl ještě jednu, důkladnější prohlídku parkoviště a samozřejmě také jednotlivé expozice vystavujících firem. Za to si zaslouží organizátoři pochvalu. Oproti loňsku velký krok dopředu. Nehnul jsem se odtamtud dokud jsem měl něco v peněžence.
Tohle mi trvalo asi do 16 hodin, kdy jsem shlédl vyhlášení vítězů a připravil se na cestu domů. Těch 250 kiláků jsem opět ujel bez problémů a tak jsem byl plnej jenom dobrejch dojmů.
Závěrem bych chtěl ještě jednou poděkovat organizátorům. Troufám si tvrdit, že se jednalo o nejskvělejší akci tohoto typu v historii našeho státu.
Tímto se loučím a na dalším sraze čau !
Autor článku: Rici (Richard Abt)zobrazit další autorovy články 
upravit článek pro tisk 
|
|
|
![ŠKODA techweb [homepage]](images/skoda_techweb.gif)
