ŠKODA techweb [homepage]
Akce
30. května 2002

2.kolo Mistrovství Podřipska


První závod v tomto kalendářním roce se nám moc nepovedl, takže přišel čas podat slušný výkon. Předpokládáme, že dojedeme maximááálně do 5. místa a samozřejmě musíme porazit Marka s Gábinou a oplatit jim tak minulou porážku. Naše posádka přijala následující vítěznou strategii: řídit bude Víťan, já navigovat a pak si ještě střihnu jízdu zručnosti, tím bude zaručen nejlepší výsledek. Vozidlo zůstává jako minule - Vítkova Felda.

1.etapa začala zajímavě, od startu jsme měli jet do bodu A. Bod A nebyl na mapě, v popisu bylo napsáno: A - x = 1,2 km, y = 1,9 km. Byl jsem z toho magor, nebyl jsem sám. Většina posádek zastavila cca 100 metrů za startem. Vzápětí jsme zjistili, že x a y jsou osy a jejich střed je bod K1. Bod K1 nebyl na mapě. Když jsme zjistili, že K1 není Mount Everest, ale hora Říp, měli jsme skoro vyhráno, jen ten blbej Říp najít na mapě. Říp máme, můžeme vyrazit. Podmínky a vložené itineráře byly jasné, vše se zdálo jednoduché, tak jednoduché, že jsme první etapu pěkně pohnojili... Kromě itineráře a mapy jsme dostali list s 8 fotografiemi, ke kterým nám v rozpravě před závodem nic neřekli. Ze začátku jsme se jimi vůbec nezabývali, až časem jsme zjistili k čemu jsou. Zobrazovaly místa na trati, takže kromě sledování mapy jsme ještě museli sledovat okolí a zapsat pořadí, v jakém jsme ta místa na fotografiích projížděli. Tohle bohužel navigátor nemůže stíhat, na to by se uživil ještě třetí člen posádky. Pilot to taky těžko může sledovat, jedině, že by si všechny fotky zapamatoval a pak koukal kromě řízení i po krásách Českého středohoří. Z osmi míst jsme jich viděli 6, bohužel některé nám z toho vypadly, takže naše pořadí fotografií nebylo ve výsledku správné a tak jsme dopadli jako ty posádky, co vůbec nepochopily, k čemu ty fotky jsou. Etapa končila na bývalém hnojišti, ke kterému vedla adekvátní cesta. Vítek se už chtěl vracet, protože si myslel že ho blbě naviguju. Někteří se dokonce vraceli, ale když potkali v protisměru 3 auta, tak usoudili, že možná jeli dobře a otočili to znova. Viď Marku?

Jízda zručnosti na hnojišti až se práší...

Jízdu zručnosti jsem jel já, s Vítkovým autem. Aspoň to můžu pěkně prasit :-) Čas jsem měl jeden z nejlepších, akorát jsem si to opět zkazil drobnou chybičkou za 10 trestných sekund. Při couvání do kopce jsem se nedotkl dorazu - hodně blbě se to odhaduje když zadním oknem je vidět jen nebe...

Konec jízdy zručnosti a přesný dojezd na čtverec...

Z jízdy zručnosti rovnou do druhé etapy. Nesmíme jí zvorat tak jako tu první. Druhá etapa se jevila taky zajímavě. Kromě bodu K1, který jsme nemohli najít na mapě v první etapě, se nám objevily body K2 a K3. Od těchto bodů se odvíjely další body, které jsme už potřebovali pro náš správný průjezd. S pravítkem nad mapou jsem si připadal jako při hodině geometrie. Krátce po startu nás naše oblíbená "chlupatá čára" vedla z bodu D do bodu E. To by nebylo nic zvláštního, jenže Vítek profrčel bodem E a já skloněn nad mapou to netušil.

Ben: "Vítku, v obci Sukorady je bod E, až tam budem, tak mi řekni."

Vítek: "Tam už jsme byli..."

Ben: "Co? Proč si mi to neřekl?"

Vítek: "Já ti to říkal."

Ben: "Hmm, tak se vrať!"

Když jsme vyřešili situaci kolem bodu E, dojeli jsme Marka a potkali jsme se tak na návsi jedné vesnice, přes kterou vedl šipkový itinerář. Po návsi se s námi motalo několik posádek. Místní nás zahrnovali nechápavými pohledy. Jak se později ukázalo, my jsme se motali správně.

Trabantista za námi... totiž Marek převlečený tentokrát ve Favoritu. Dan absentoval.

Některé cesty byly prašné...

...a některé cesty byly v zatáčkách nepřehledné...

Blížil se konec etapy, měl jsem pocit že jedeme naprosto úžasně a proto nás vítězství nemine. Vzápětí jsem přehlédl jednu mapovou jednosměrku. Tím že jsme do ní vjeli se nic nestalo, v reálu to jednosměrka nebyla, ale pro nás to znamenalo ztrátu několika průjezdních kontrol, respektive získání jiných - trestných. Důležité bylo, že jsme našli cíl. Byl jako minule v restauraci "Na rejdišti".

Markův výsměšný škleb v cíli, asi tušil že nás porazili...

Ben a Marek kreslí svoje verze jak se mělo jezdit po té návsi...

V cíli jsme se scházeli, nebo spíše sjížděli, postupně. Každý zjišťoval, jak si vedly ostatní posádky a kudy jezdily. Většina posádek své umístění viděla do pátého místa, těch posádek bylo asi deset... Trochu zmatku a světla zároveň do toho všeho vneslo vyvěšení správného průjezdu. Tím většina zjistila, že první etapu zvorali, šlo jen o to, jak hodně. Mě potěšilo, že druhou etapu, až na ten konec, máme celou dobře. Vzápětí mé nadšení opadlo, když mi Marek s Gábinou oznámili, že druhou etapu mají úplně dobře. Začal jsem pochybovat, že budeme lepší než oni. Nebyli jsme. Porazili jsme jen Marcela s Kačenkou, kteří jeli poprvé v životě a Martina s Olinou, kteří se naposledy svezli loni v září na 1000 mil. To pro nás rozhodně nebyl uspokojivý výsledek. Gratulujeme všem, co nás porazili.

Osoby, obsazení a umístění:

5.místo - Marek a Gábina - Škoda 130 Rapid

6. místo - Marek s náhradním řidičem - Škoda Favorit

8.místo - Honza a Lucka - Škoda 120

9.místo - Ben a Vítek - Škoda Felicia

13.místo - Martin s Olinou - Mazda 323

19.místo - Marcel s Kačenkou - Škoda Forman

Autor článku: BigBen (Ben Rothbauer)

zobrazit další autorovy články
upravit článek pro tisk


Strnky autora http://bigben.misto.cz/

Komentáře k tomuto článku (7):

 

© 1999-2018, Petr Váňa a Insidea Digital s.r.o.
Jakýkoliv výňatek či přetisk obsahu serveru Škoda TechWeb může být použit jinde pouze s písemným svolením provozovatelů serveru, jež jsou uvedeni výše.
Zásady ochrany osobních údajů