|
18. října 2002
Koupit Favorita? Pane, Vy jste blázen…aneb jak to bylo Spousta z vás si jistě ještě vzpomene na dobu, kdy na výrobní linky tehdejší socialistické automobilky Škoda najížděl vůz se zcela převratnou konstrukcí Škoda Favorit. První oficiální zmínky o tomto voze se začaly objevovat kolem roku 1983, za pár let nato byl také veřejně představen. Ovšem současně s tím si také někteří z Vás vybaví situaci, která nastala při rozhodnutí zakoupit si tento vůz. Připadá mi, že to bylo podobné, jako kdyby jste chtěli koupit v roce 1980 mandarinky či banány na vánoce. No posuďte sami, zde je pravdivý příběh jistého novináře, toužícího tento vůz koupit (v tomto článku je použit také materiál z dnes již neidentifikovatelného výtisku jakýchsi novin).
Tak jak to je?
Zvěstí a fám kolem hlavy tohoto novináře bylo tolik, že nevěděl, kterou z nich si měl vybrat. Původně měl zajet do Vrchlabí, kde se prý lidé ve frontě zaručeně perou. Nebo také do Mladé Boleslavi, tam snad před prodejnou rozbili tábor a někteří údajně přežívají pod balkóny panelových domů. Či snad do Hostivaře v Praze, tam ho za sto papírů klidně koupí.
Nákup:
Zcela bez peněz, vstoupil tedy novinář do autosalonu v Mladé Boleslavi. Zakrslou prodejnu, namáčklou k výrobně automobilka konečně zmodernizovala, takže v prosklené budově v přízemí jsou k vidění muzejní kousky značky Škoda a v patře horním si potom můžete zakoupit ty nejnovější modely.
"Co si přejete…" zeptal se překotně vousatý muž za pultem. "Favorita" odpověděl ještě zmateněji novinář bez koruny v kapse. "Nemáme." "A nemohl bych si ho objednat?" "Pane, víte kolik lidí na to auto čeká a Vy si přijdete jen tak a myslíte si, že ho budete mít hned?" "Já si nemyslím nic, ale jestli nebude hned, tak si počkám …" "Do kdy?" pokračoval novinář. "To nemá cenu, budete čekat zbytečně," začal přitvrzovat prodejce. "Tomu nevěřím. Slyšel jsem, že tady existuje nějaký pořadník. Mohl byste se podívat, kdy je na řadě číslo 774?" odhaluje zákulisí prodeje dychtivý novinář. "Já tady žádná čísla nemám. To musíte do Kosmonos." "Do Kosmonos? Tam je prodejna?" "Ne. Hele podívejte se, támhleti taky čekají na Favorita, a vyčekali si dlouhou frontu …" Novinář se rozhlédl. Uviděl odhadem asi dvacet čekajících, kteří většinou seděli v křeslech. "Pokud jsou to jenom tito, tak si do té fronty stoupnu také," nenechal se novinář odbýt. "Prosím Vás, jeďte do Kosmonos, nebo se zeptejte těch co čekají, anebo dole u vchodu, voni Vám řeknou co a jak." Ukončil debatu již značně nevrlý prodavač.
U vchodu:
Pohodový mladý muž v tmavých kalhotách. Novinář jej chvíli pozoroval a poté se odhodlal a zeptal se na Favorita. "Jo tak to máš smůlu" odvětil. "Včera v jednu to skončilo. Poslední dostal číslo 1250. Víc se nebere." "Jako prodejna?" "Ne samospráva. Vlastně prodejna, víc nám jich nemůžou do konce roku slíbit, takže tohle číslo je konečné. Hele, do Kosmonos je to pár kiláků, tak tam zajeď, nahoře je kemp kde ti ukážou kde to je."
Kemp:
V tuto dobu jinak opuštěný kemp tehdejšího Svazarmu. U vjezdu stojí shluk lidí a diskutuje o autech. Novinář se tedy přifařil k tomuto hloučku, aby se zeptal jaká je situace ohledně Favorita. "Konec, víc nám jich nedaj. Je to spočítaný do konce roku. Co bude potom to ví čert."
"Jeden můj známej tu byl před tejdnem a dostal číslo něco přes sedm set. Mám mu zjistit, kdy přijde na řadu." "A?" "No asi za měsíc," doplnil druhý z hloučku kolem postávajících čekatelů. "To se musíte informovat. Podívejte pane, sem jezdí lidi z celý republiky. Někteří se rovnou zapisují … Máme takovou knihu, kam si zapíšeme Vaše jméno, adresu, číslo občanky a dostanete pořadový číslo …"
Náhle přerušil debatu zvonící telefon, dříve patřící kempu. Ten ale nyní spravuje tato samospráva.
"Chuděra správcová kempu by se z toho zbláznila, tak jsme převzali vyřizování telefonů my," vysvětluje další kolemstojící. Mezitím marně muž do telefonu vysvětluje, že je to zbytečné. Telefonickou debatu ukončilo rázné klapnutí sluchátka. "…jo a dostanete číslo a musíte se zajímat. Až přijdete na řadu, tedy ta vaše stovka, čeká Vás služba. Jinak Vás vyškrtneme." Dokončil větu muž, který se vrátil od telefonu. Přichází chlápek ve středních letech … "Lidi mám číslo dvě stě, jak to vypadá …" "Dneska vykryjí číslo 197, takže večer v šest tady máte nástup. Potom zase v šest ráno … Až přijdete, vše Vám vysvětlíme. Do té doby máte volno …" Chlápek souhlasí a odjíždí. Ještě má chvíli volno.
Novinář se zeptal kolik lidí denně přichází. "Zpočátku jich nebylo moc. Tohle je už druhý pořadník. Na ten první bylo dodáno 150 aut. A teďka dvě stovky … Prej od začátku září. Nejdřív byla fronta a to se nesmí, tak se vytvořila samospráva a usídlila se v kempu. Čím dýl tady jsme, tím víc lidí denně přichází a chce Favorita. Denně kolem sto padesáti …" Lidi kolem souhlasně přikyvují.
"To víte, rozkřiklo se, že tady je jich nejvíc. Je to pravda, v Boleslavi jich dávají do prodeje i třicet denně, zatímco ve Vrchlabí jenom pět, v Praze v Hostivaři osm nebo deset, podobně jako v Bratislavě. Takže tady pane, tady je naděje největší."
"A Vy jste ten předseda samosprávy?" "Ne ten sedí dole. Ve skladu. Tam, jak bývala prodejna aut dřív."
Sklad:
V bývalé prodejně se novinář rozhodl zcela odkrýt karty a jedné ženě a pěti mužům sděluje, že nepřišel Favorita koupit, ale napsat o něm. Načež všichni mručivě souhlasí.
"Tady panuje pohoda, v prodejně i kempu …" "…a co máme dělat. Chceme auto, tak na něj čekáme. A aby se před prodejnou netvořil velký houf lidí, tak jsme zvolili vlastní pořadník." Vysvětluje momentální předseda samosprávy, jinak důchodce.
"A jak dlouho tady asi čekáte?"
"Něco kolem týdne. Hlásíme se v šest ráno a v šest večer a pokud se někdo z tý stovky lidí, co mají přijít na řadu nedostaví, tak ho hned vyškrtneme. Jo a tu frontu si musíte nejen odstát, ale i odpracovat ve službě. Buď v kempu nebo tady, u pokladny před prodejnou…"
Novinář se ihned podivil proč tolik kontrol.
"Je to dokonalý systém, kterým nelze proniknout. A prodejna nám jde na ruku. Za chvíli se dozvíme barvy a výrobní čísla aut, která budou zítra prodávat podle našeho pořadníku." "Myslíte, že se nedá do systému proniknout?" Všichni se usmáli. "Prodejna smí prodat auto jen tomu, na koho jmenovitě přichází řada. Což si zkontrolujeme a je to vlastně vždycky jeden z nás." "My kontrolujeme sami sebe a naprosto si důvěřujeme. Ostatní se hlásí a chodí na služby. Třeba před vchodem do prodejny, aby se tam netvořily fronty. Mohli by potom zakázat prodej a to my nechceme. My chceme auto. A taky hlídkujeme v noci, už se našli chytráci, kteří přijdou ve čtyři ráno, před prodejnou nikdo a začnou tvořit novou frontu. Od toho tam je služba, která upozorní, jak se věci momentálně mají."
Novináře zajímá, kdo a jak tyto lidi volí.
"Nikdo. To se tak trochu předává a je to podle toho, kdo jak je iniciativní. Ale šéf musí být, s tím totiž s jako jediným vedení prodejny jedná. Taky nemá smysl, abychom se tam stále všichni trousili. I tak mají plnou hlavu starostí …"
Novinář namítl, že tímto přece přebírají část práce za prodejnu.
"No jo," přikyvuje šéf. "My musíme auta rozdělit podle pořadníku mezi lidi na zítřek. Ale máme jistotu a oni mají skutečně co dělat. Někdy dovážejí auta i v devět večer …"
"Nemá smysl se hádat, chceme aby to mělo nějakou úroveň. Abyste si mohl třeba vybrat barvu."
"To můžete?" "Když nepřijde vaše barva, počkáte a následující den máte jako první právo si vybrat."
"A to jste si všichni vzali dovolenou?" "… já jsem v důchodu, támhle si vzal náhradní volno, prostě jak to jde …" "A na kolik Vás přijde týden čekání?" "Vzhledem k ceně auta je to zanedbatelné. Osmnáct korun stojí lůžko v kempu, ostatní záleží na Vás. Horší je ale to, že v pátek kemp zavřou a to definitivně. Je nás tam sice padesát, nebo ještě víc, ale i tak se jim to nevyplatí …" "A co potom?" "To nikdo neví. My snad přijdeme na řadu, ale nedovedu si představit, že bych tu měl bydlet v hotelu, nebo hlídkovat v mínus dvaceti."
Jiná prodejna:
O hodinu později vstupuje náš novinář do jiné prodejny v Praze Hostivaři. A hned mezi dveřmi se ho ptá muž za stolem s kopicemi dokladů, co má za přání. Náhle novinář ucítil, že se ho ptá víceméně za slušnosti a že by měl nejraději vypadnout.
"Favorita." "Tak se domluvte s tou skupinkou lidí venku." "Oni mi prodají auto?" " Oni Vám vše vysvětlí." "Ale já nechci nic vysvětlovat, já chci koupit auto. Vy mi ho nemůžete prodat?"
"Prosím Vás člověče, už jsem jednou řekl, že se máte domluvit s tou skupinkou lidí venku a víc Vám opravdu nemůžu říct!" "Promiňte, ale Vy jste pro mne partner a ne skupinka lidí. To Vy mi budete prodávat auto a ne oni. Vy mi to auto předvedete a Vám ho zaplatím, ne těm lidem venku." "Jistě. Ale všechno Vám vysvětlí venku." "To je nějaké nové nařízení?" "Ano." "A kdo ho nařídil. Máte to písemně?" "Já pouze respektuji samosprávu, ty lidi tady čekají čtrnáct dní."
Venku:
"Byl byste sedmistý třicátý. Vypadá to někdy na leden až únor." odvětil na novinářovu otázku sympatický šéf.
"A nechtěl by mi někdo prodat pořadí?" "To nejde. Prodejna prodá auto jen na zapsané jméno v přesném pořadí." "Dobře, pak ale mohu auto někomu prodat." "Pane to je Vaše věc, to už nikoho nezajímá. Zapsal jste se, odstál jste frontu, držel jste službu, zaplatil jste osmdesát pět táců a pak, pak si dělejte co chcete."………….
???
Ještě předtím, než se vůbec Favorit 136 L dostal na trh, automobilka spustila na tehdejší dobu obrovskou propagační kampaň, která neměla tehdy obdoby. Přitom nabízela a propagovala vůz, který nebyla schopna dodat v požadovaném množství, které bylo vyvolané právě masivní reklamou. Sliby automobilky se rázem proměnily v chyby automobilky. Což vedlo k zakládání jakýchsi podivných samospráv, pořadníků, udělování služeb a hlídek, či k povinnému, pravidelnému dvanáctihodinovému informování se o stavu Vašeho pořadí. A také si myslím, že toto byl ideální prostor k otevření různých "podivných obchodních praktik" pro tehdejší dobu tak charakteristických ve všech odvětvích.
Článek vyjadřuje názor autora, nikoho a nic úmyslně nenapadá, pouze se snaží vysvětlit, zda to tak opravdu muselo být …
Autor článku: Realife (Bohuslav Šolc)zobrazit další autorovy články upravit článek pro tisk Strnky autora www.sendme.cz/motorsport
|
|
|