Copyright © 1999-2000, Petr Váňa & Panda internet studio Jakýkoliv výňatek či přetisk obsahu serveru Škoda TechWeb může být použit jinde pouze s písemným svolením provozovatelů serveru, jež jsou uvedeni výše.

Zimní radovánky (trochu vzpomínek na minulou zimu)
Rubrika: OstatnĂ­
Publikován: 18. prosince 2000

 

Již se blíží doba kdy opět napadne sníh a začnou mrazy a naši  miláčci se změní na tunové sá�ky, které dělají všechno možné, jen ne to co chceme.
O technických aspektech přípravy na zimu jsem se zmínil již v článku minulý rok a myslím že od té doby se toho příliš nezměnilo, dnes se tedy vrhnu na umění řidičské. Základem je že auto se v zimě chová zcela jinak než v letním období, počínaje horším startováním, zvýšenou spotřebou, potřebou očistění před jízdou a dalšími vlastnostmi bohužel tak typickými pro zimu. Pro většinu řidičů tedy nic radostného. Minimum je tedy auto připravené po technické stránce dobře na zimu tj. funkční akumulátor a nabíjecí soustava, vhodné náplně nemrznoucích kapalin, u dieselů aditivum do nafty, důležitá je také správná funkce topení a větrání. Většinou nezbytná je také asistence chemie, tj. rozmrazovačů zámků, rozmrazovačů oken a dalších prostředků.
Přímý vliv pak mají pneumatiky, správnou volbu zimních pneumatik doporučí na Váš automobil každý pracovník pneuservisu. Většinu z našich automobilistů však tlačí peněženka a tak není ochotna platit cenu okolo 8.000 kč za zimní sadu obutí např. pro Felicii. Zimní pneumatiky nejsou povinné, ale přinejmenším vhodné, pokud je auto provozováno v specifických podmínkách hor, jsou již nutné (obzvláště pokud člověk za půl dne nepotká jediný sypač). Dněšní zimní pneumatiky (S+M) již nejsou klasické "zetory" jako starši typy. Dnes se vlastností dosahuje především složením směsi, vzorek je až na druhém místě.

Zpět k tématu článku, a to se týká řidičského umění v zimním období. �idič je nucen mnoho zvyků změnit a celkově změnit i styl ovládání vozidla. Klasická jízdy brzda-plyn není v zimním období téměř možná. Buď se ani nerozjedete nebo skončíte v první zatáčce. Rozjízdění si zaslouží vlastní zmínku, u vozidel s vyšším výkonem bez elektronické asistence se na jedničku nelze na sněhu a ledu téměř rozjet, proto je vhodné se rozjíždět na dvojku nebo trojku (podle situace). V případě že auto někam zapadlo a nelze se rozjet, je vhodný systém "houpačky" (jednička -zpátečka, případně pouze jednička). Ideální pro rozjíždění je asistenční elektronický systém ASR, EDS to však lze očekávat pouze u vybavenějších variant Octavie (Fabie). Ideální je pak také pohon 4x4. Opakem je problému rozjiždění je problém brždění, ten je většinou kritičtější. Ideální je brzdný systém ABS, který znatelně snižuje brzdnou dráhu a navíc zachovává ovladatelnost vozidla. Většina vozidel však tento systém implementován nemá, proto odborníci doporučují "přerušované" brždění. Kdy v podstatě "nožně" nahrazujete ABS, co nejrychleji sešlapujete a uvol�ujete brzdu, vozidlo je tak alespo� částěčně ovladatelné a brzdná dráha se zkrátí (Favorit z 30 kmh na 0, přerušovaně 26,3m nepřerušovaně 30,2m, zdroj Svět motorů). Samozřejmně tuto techniku je nutno si vyzkoušet někde mimo cestu s dostatěčným prostorem, nejlepší pro to je volné letiště, nebo velké prázdné parkovistě. Vlastně tohle platí všeobecně o všech jizdních technikách, že je lepší si je nejdříve vyzkoušet ne naostro, v klidu někde na volném prostoru. Pokusy v provozu většinou špatně dopadnou. Tak a dostáváme se k technikám jízdy, základem je respektování a znalost zimních specifik. Udržování bezpečné vzdálenosti, při tom je nutné si uvědomit, že brzdná dráha může být násobně delší než na suché vozovce. Nepřekračovat reálnou rychlost, při které je vozidlo možné zvládnout, i když je někdy žalostně malá. Je nutno si ovšem uvědomit, že auto se velice ochotně promění v tunové sáně. Celkově je tedy nutno s ovládacími prvky (spojka, brzdy, plyn) pracovat daleko citlivěji než normálně. Ano i se spojkou, pokud podřadíte a prudce pustíte spojku, poháněná kola ztratí kontakt a ...
Samotnou kapitolu si zaslouži používání ruční brzdy, normálně není provozně používána, ale v tomto případě je ideální pomůckou pro zvládnutí některých nebezpečných situací. Pro začátek můžeme vynechat parádičky typu otočení auta o 180 stup�ů, to je pouze efekt, daleko častěji se ruční brzda hodí pro korekci dráhy vozidla v zatáčkách připadně při smycích. Je zde však potřeba daleko více citu a zkušenosti než při používání ostatních technik, také je třeba dobrá koordinace používání plynu, brzdy, spojky, ruční brzdy. Největši problém při jízdě je odhadnutí povrchu, sníh je velmi obsáhlý co do rozmanitosti, taktéž není vidět co je pod sněhem. Na každém povrchu je nutno volit jiný styl a rychlost jízdy, tedy jinou pro prašan, a jinou pro přemrzlý, nebo "chlupatý" sníh. Nejhorší variantou je samozřejmně náledí. Jak poznat po čem jedeme ? Jedinou možností je na volné silnici vyzkoušet v nižší rychlosti přibrzdit a pak prudce přidat, a hned víme na čem jsme. Potíž je v tom, že za cestu se vetšinou několikrát mění povrch vozovky, podle toho kolik dní* po navštěvě sypače jedeme (*subjektivní názor). Posledním hlavním elementem je volant. Zde je každý prudký pohyb po zásluze odměněn, většinou dočasnou ztrátou kontroly.  Proto je bezpodmínečně nutné vyvarovat se všech prudkých manévrů.
Kopce, zasněžený kopec je ta nejvyšší výzva pro motoristu. Zatímco vozy s zadním pohonem (Š120) nejsou až tak problematické, vozy s předním náhonem zde mají velké potíže. Pokud nepomůžou zimní pneumatiky přijdou ke slovu řetězy. Nejhorší je zastavení uprostřed kopce, pak se dá jen stěží znovu rozjet. Proto se snažíme zakaždou cenu dostat na vrchol bez zastávek. Zde je rozhodující citlivé ovládání plynu, a pokud možno také rozjet před kopcem, zvyšuje to šance na vyjetí.  Existují ještě dva fígle, první je částečné vypuštění pneumatik (asi tak na 50%) nicméně při dofukování se nahoře pěkně zpotíme (není nad plyn v bombičce). Druhý fígl spočívá v tom že přední náhon zaměníte za zadní, že to není možné ? A už jste někdy couvali ?
Zatáčka tak jednoduchá že se zde nic nemůže stát a přece se auto i přes plný rejd snaží jet rovně, u vozidel s předním náhonem je pomoc jednoduchá - použití ruční brzdy. U vozidel se zadním pohonem (všechno vzadu) je to horší, předek je zde většinou velmi lehký a tak musíme uvolnit plyn, případně lehce zabrzdit, čímž se dopředu přenese trochu více váhy a kola opět začnou zatáčet.
Odstaveček by si zasloužilo také používaní pomůcek pro zvětšení záběru kol, počínaje sněhovými řetězy, přes pneumatiky s hřeby, stříkané řetězy a třeba i spony.
Nicměně toto není oblast do které "vidím" protože mé občasné výlety do hor mi nedávají dost zkušeností abych z nich mohl něco vyvodit.

Jak jste jistě postřehli, tento článek si neklade nárok na detailní návod jak v zimě jezdit, ale je jen jistou rekapitulací zimních specifik.

Jediné plus, které jsem na provozu v zimě našel je daleko větší solidarita řidičů. Doufám, že tomu tak bude i letošní zimu.

Autor článku: Chipmen (Petr VáĹ�a)
E-mail: chipmen@skoda.panda.cz