Copyright © 1999-2000, Petr Váňa & Panda internet studio Jakýkoliv výňatek či přetisk obsahu serveru Škoda TechWeb může být použit jinde pouze s písemným svolením provozovatelů serveru, jež jsou uvedeni výše.

Velešín…opět za rok? (Jak to tedy vše proběhlo??)
Rubrika: Akce
Publikován: 14. května 2001

Po klasickém ranním setkání s mými přáteli, kteří se také této akce zúčastnily vyrážíme na místo startu. Dojíždíme před osmou hodinou, a po chvíli nečinnosti a zbytečného lelkování ve kterém jsem pozorovali pro nezaujatého diváka naprosto chaotickou skrumáž posádek a vozů, která se také přijela zúčastnit a vyzkoušet si své dovednosti proti jiným posádkám vše začíná.
Náhle se k našemu vozu vrhá jeden z pořadatelů obklopen ještě několika dalšími „nohsledy“ a začíná mi kontrolovat technický stav vozu. Zkouší vůli na řízení „ani milimetr“ slyším na dálku. Nejsem nervózní jako některé jiné posádky. Vím že mám vůz v pořádku. „Brzdy taky dobrý“ prohlásí jeden z „nohsledů“. Náhle si všímám že ho zaujali mé čtyřbodové pásy a zkouší se do nich nasoukat. Po několika marných pokusech, kdy se během dvou vteřin snažil zhubnout o 20kg mu vysvětluji: „mám štíhlejší postavu, a na soutěže mám pásy nastavené tak, že nedosáhnu ani do přihrádky na palubní desce. Ty jseš o dost silnější než já, tak nemáš šanci se do nich dostat, natož je zapnout“. Po shlédnutí několika dalších částí vozu odchází „komisař“ s mávnutím ruky a konstatováním že je vše výborné. Opět nastává postávání a pomalu ale jistě začínáme být nervózní. Konečně! Skončila prohlídka posledního vozu a jde se na to. Začíná se jízdou zručnosti.
Na cestu „zručky“ se vydává předjezdec, kterému se ovšem naprosto nevydařila. Po nesražení určených bodů přichází zhasnutí motoru a jeho opětovného startování, čímž dochází ke krásnému náběhu vteřin, které jsou poté promě�ovány v trestné body.

Startuji na jízdě zručnosti…            Zde „zručkou“ projíždím…

Všichni se snaží být nejlepší…       Opravdu všichni…

 Na řadě jsme my. Vyrážím za hlasitého jekotu prokluzujících kol, abych je mohl ihned poté opět zkrotit a prudce šlapat na brzdový pedál před prvním kuželem. Po dojetí se dozvídáme hodnocení: „máš vynikající čas 49s, ale 20 trestných bodů ze nesražení určených bodů“ volá na nás traťový komisař. Nevadí takových penalizací bylo opravdu hodně. Nějaký čas máme na sledování ostatních posádek, které se musejí poprat s jízdou zručnosti až po nás. Poté dochází na pravděpodobně řidičsky i divácky nejatraktivnější část a tou je akcelerační zkouška.

Startuji na akcelerační zkoušce …  A projíždím akcelerační zkoušku…

 Zde si hned v úvodu dovolím malé rýpnutí do vozů, které jeli v třídě A, což byla třída 1600 ccm. Pokud by jsme v úvahu brali čistě jen akcelerační čas na projetí úseku, tak se našlo opravdu jen velmi málo vozů, kteří měli čas rychlejší než my. Pro doplnění podotýkám že jsme jeli ve třídě N, což je do 1300 ccm. Náš čas na tomto úseku byl 19s a např. Honda Civic měla 22s, Felicia 1.6 21s atd. Tímto časem jsme přivedli do úžasu nejednoho majitele vozů v třídě A.

A tak to vypadá po mávnutí vlajkou…    A ještě jednou…

Průběh této zkoušky je asi každému z Vás čtenářů jasný, motor vytočený na každou zařazenou rychlost do 6000 otáček, následuje velmi rychlé přeřazení a opětovné vytočení motoru. Ovšem pozor, na konci sprintu je úzká čára na které se musí zastavit naprosto přesně. Přijíždím se zařazenou „trojkou“ a již vidím přede mnou pořadatele upozor�ující mě na místo zastavení. Následuje rychlý pohled na tachometr. „něco kolem 110 na trojku, čtverák už nemá cenu“ myslím si a proto se začínám soustředit na přesné zastavení. Brzdím ve stylu ABS, ulička je úzká, kolem dost diváků a nerad by jsem jim předvedl „hodiny“. Dobržďuji vůz cca. 10 cm za místem, ale pravidla jsou neúprosná „10 sekund penalizace za přejetí oznamuje mi suchým hlasem pořadatel“. Ale opět je mi útěchou to, že 90% posádek také přejelo….

Pěkné a:                                                           originální…

Nyní je již před námi poslední, nejnáročnější zkouška a tou je orientační jízda. Po vyslechnutí několika vět, které již z těchto soutěží znám nazpaměť vyrážíme i my do světa. Po projetí první časové kontroly dochází ve voze k malému zmatku. Itinerář je vybaven „metrovníkem“ mezi křižovatkami, ale počítadlo kilometrů se mi snaží namluvit zcela jiné hodnoty. „Bodáme na kilometry“ prohlašuje nakonec Jirka, můj spolujezdec. Po cestě narážíme na hloučky diváků, kteří mohutně gestikulují a nutí nás k nějaké té parádičce na silnici. Po ujetí zhruba 90 km, projetí čtyřmi časovými kontrolami a několika průjezdovými dorážíme do cíle. Asi po hodině jsme již všichni na místě a shrnujeme výsledky: jeden zničený předek a palubní deska na Hondě Civic, naražený disk na Octavii, defekt na pneu u Favorita, zlomený tlumič na Škodovce. To je souhrn pouze toho, s čím za mnou přišli jezdci, v reálu toho bylo jistě daleko více. Ovšem 99% těchto nehod je způsobeno katastrofálním stavem silnic, přes které je soutěž vedena. Výjimkou nejsou výtluky hluboké 10cm, či asfalt chybějící přes šířku celé silnice v úseku několika set metrů. To také vyčítám ihned po dojezdu jednomu z pořadatelů s tím, že pokud se to příště nezlepší tak se již nezúčastním. Dostává se mi ujištění, že tomu již tak příště nebude. Vzhledem k tomu že spousta lidí mě žádala o uveřejnění našeho umístnění, prozradím tedy, že jsme skončili na pátém místě.
Celkově byla tato akce velmi vydařená a také dosti adrenalinová, ovšem měla dvě již zmíněné chyby které jsem s pořadateli dlouho konzultoval. Rozbíhající se metráž mezi křižovatkami a stav silnic po kterých se jelo. Závěrem by jsem chtěl poděkovat všem, se kterými jsem se setkal a přáli mi mnoho úspěchů do mého psaní na Techwebu i do následujících soutěží, stejně tak i našim protivníkům, kteří leckdy předvedli obdivuhodné kousky.

Autor článku: Realife (Bohuslav Ĺ olc)
E-mail: realife@sendme.cz