|
25. února 2000
Kotoučová zadní nápravapro vozy Š130-Rapid Závodní vozy Škoda měly hodně úprav, samozřejmně se týkaly tyto
úpravy i brzdového systému. Za základ který je notně pozměněn je brán brzdový
systém vozů Š130, tedy s čtyřpístovými přednímy brzdiči. Především se jednalo
o změnu zapojení T-H na T-T, která je dosažena úpravou předních třmenů
na ovládání jednou hadicí. Další změnou je kompletní přestavba hlavních
brzdových válců. Z původní sestavy zde téměř nic nezbyde. Upravuje se pedálová
konzola, jsou zde dva nezávislé brzdové válce o průměru 15,9mm, které jsou
horizontálně, nikoliv vertikálně umístěny. Válce jsou ovládány přes vahadlo
a je možno měnit vzájemný poměr. Samozřejmá je absence posilovače brzd.
Zadní náprava byla osazena kotouči a shodným typem brzdičů, jako vpředu.
Ruční brzda je kapalinová. To je asi tak jen v letu přehled závodních úprav
brzdového systému pro vozy Š130, dále se samozřejmně pro okruhové verze
používaly chlazené kotouče a brzdové destičky dle potřeb. Tento přehled
byl nutný pro představu jaké je nutno dělat změny v systému brzd.
Na obrázku je schéma systému brzd po úpravě.
Tento článek se bude primárně zabývat zadní kotoučovou brzdou a kapalinovou
ruční brzdou. Pro názornost bude často prokládán konstrukčními obrázky
tak, aby byl snadno pochopitelný.
Základem, který je nutný pro použití zadních kotoučových brzd, je vlečená
zadní náprava, kterou měly vozy Š130, Š135, Š136, Rapid atd. montáž tohoto
typu na starší typ nápravy, tj. kyvadlovou nápravu, není možný. Celkově
tato ruční kapalinová brzda je koncipována jako provozní a není ji tudiž
možno provozovat dlouhodobě jako parkovací brzdu. Slouží především k rychlému
projíždění zatáček a korigování dráhy vozu.
Na obrázku je řez zadní nápravou s kotoučovou brzdou.
Zde je možno popsat celý systém úpravy. Původní buben je odstraněn,
je odstraněn také štít původní brzdy. Místo štítu přijde namontovat držák
třmenu, který je na obrázku pod tímto odstavcem. Tento držák třmenu je
podobný jako přední ale není identický, je nutno ho vyrobit. Původní "domečky"
je nutno upravit na sníženou výšku, tak že se uprosřed vyřízne cca 5mm
široký pás a obě zbylé části po krajích se zpět k sobě svaří. Dále je nutno
vyrobit kryt kotoučové brzdy, který ji chrání z vnitřní strany. Kryt je
podobný tomu u předních brzd, ale opět je odlišný, takže je nutno ho vyrábět,
nedá se upravit. Kotouč samotný je přidělán dvěma šrouby, které původně
držely buben, ale hlavní sílu přenášejí čtyři šrouby, na kterých později
drží i kolo.
Na obrázku je držák třmenu brzdy - "brzdiče".
Samotný třmen brzdy je použit stejný jako vpředu, tedy čtyřpístový s
oddělenou spodní a horní dvojicí pístů. Z tohoto zapojení vzniká také systém
ovládání, kdy jedna polovina třmenu je zapojena na provozní brzdu a druhá
na ruční brzdu. Ale popořádku, vezmeme to od páky ruční brzdy. Samotná
páka ruční brzdy je zkrácena o teď již přebytečnou část zasahující do středového
tunelu. Na horní straně je navařena podkova, do té je vyvrtána díra a odtud
je veden čep do válce. Válec je použit spojkový, tzn. běžně dostupný. K
uchycení válce je nutno vyrobit konzolu z plechu tloušťky 2mm. Vzhledem
k tomu, že tažení přívodu brzdové kapaliny až ze zavazadlového prostoru
nepřipadá v úvahu, je nutno nad pracovní válec umístit nádobku s brzdovou
kapalinou, a tedy i pro ni vyrobit dřžák. Dalším bodem je kapalinové vedení,
nejdříve odstraníme původní lanovody. Celý systém vedení hydraulické ruční
brzdy vychází z vedení brzdového systému k zadní nápravě, je tedy potřeba
trubka odpředu k rozvodce, dále rozvodka, levá a pravá zadní trubka, levá
a pravá zadní hadička. Trubičku, která měla vést dopředu upravíme (naohýbáme
a dostaneme otvory kudy vedl původní bowden) dovnitř vozu, a dále víčkem
tunelu k válci. Trubka se samozřejmně zkracuje a vytváří se rozklepáním
nové zakončení (pomocí přípravku). Dále se namontuje rozvodka na původní
(jako vpředu) a stejnými drahami táhnou druhé boční trubičky. Zde je nutno
vyrobit držáky hadic, buď jednoduché vedle původních, nebo udělat dvojité
a jimi nahradit původní. Poté je možno namontovat hadice.
Na obrázku je úprava třmenu zadní brzdy.
Další úpravou je úprava zadních třmenů pro nezávislé použití horní s
podní poloviny. Jedná se o vyfrézování drážky do třmenu, výrobu podložky
a rozdělení brzdového segmentu.
Zde bych rád upozornil, na to, že běžně (na burzách, inzeráty) nabízené
kotouče tzv.chlazené pro Š120/130 jsou pouhé podomácku upravené kousky,
různě odvrtané, či vyfrézované. Tyto kotouče jsou provozně nebezpečné,
především pro to že originální kotouč není možné dále zeslabovat, a určitě
ne pro ztížený sportovní provoz. Základním vodítkem při výběru může být,
že všechny originální chlazené kotouče jsou širší než původní, původní
kotouč má šířku 9,5mm a originál chlazený škodovácký kotouč má 21mm, s
tím jsou samozřejmně spojeny úpravy třmenu a dalších částí brzdiče a jeho
uchycení. Takže montáž chlazeného kotouče nikdy nemůže být jen pouhou výměnou
kotouče, to je jen zbožné přání některých lidí.
Na obrázku vlevo je rozdělený brzdový segment a vpravo podložka mezi
segmenty.
Zadní kotouč v praxi.
Na obrázku je páka ruční brzdy, válec, konzola a nádržka.
Původní doporučenou nádrľku z Trabanta jsem zaměnil za nádržku z Avie,
kdy stačilo vysoustružit redukci a vyříznout na ní závit. Výhodou
této nádržky je, že není potřeba žádný držák a má integrovanýí hlídač hladiny
brzdové kapaliny, naopak nevýhodou je u vozu Rapid s nedělenou zadní sedačkou
problém s vyklápěním sedačky.
Z praktických poznatků jen tři změny oproti původní dokumentaci: první
změnou je zvetšení rozteče na páce, při dodržení originálních roztečí jsem
ani na plný zdvih páky necítil plný brzdný účinek, až při zvětšení rozteče
cca o 1cm začala ruční brzda správně fungovat. Druhým praktickým problémem
je upevnění konzoly válečku, původní upevnění do tunelu dvěma šrouby je
naprosto nedostatečné, i při čtyřech šroubech se plech tunelu deformoval
a šrouby se vytrhávaly, takže jsem ze silného plechu (3mm) vyrobil velkou
podložku, která roznáší síly na vetší plochu. Podložka je přimontována
na více místech a končí až pod šroubem přichycení ruční brzdy, čimž se
mi podařilo odstranit vzájemné vůle konzola-páka. Poslední dobou se přidal
ještě jeden problém, při silném používání se začala prohýbat přední stěna
konzoly na které je přichycen válec. Původní síla materiálu 2mm je zjevně
nedostatečná. A drobná informace na závěr, vzhledem k tomu, že třmen je
díky velkému kotouči a rozšíření posazen ven, nelze použít originální plechové
disky (dřou o třmen), použít lze obvyklá elektronová kola např. "otvíráky",
kdy je nutno pouze upravit boční odvzdušňovací šroub (seříznout, překáží),
nebo použít odvzdušňovací šroub z Lady (jsou nižší).
Dalším zjištěním, bylo poškození ramen nápravy a jejího uchycení do
karoserie. Síly přenášené při bočním smyku jsou větší než původní zatížení
na jaké jsou nápravy konstruovány, takže je nutno provést návazné úpravy
uložení nápravy a vyztužení ramen. O tom, že je samozřejmostí použití brzdové
kapaliny s teplotou varu min 265 st.C, se snad nemá ani cenu zmiňovat.
Můj soukromý názor: jízda s takto upravenými brzdami je opravdu lahůdkou,
zvlástě pokud řidič jezdí stylem brzda-plyn(toto není ovšem vhodné na silnice,
nejlepší na pokusy je letiště). Řidič musí ovšem také kalkulovat s krizovou
situací, problém je, že většinou řidiči za mnou si nenechávají dostatečný
odstup a při prudkém brždění mají delší brzdnou dráhu než já, celkově totiž
dávají tyto úpravy ještě při snížení těžiště, širších pneumatikách a odlehčení vozidla cca
o 10-15%(soukromý odhad !) kratší brzdnou dráhu při vyšších rychlostech
(nad 100 km/h) než vozy nižší třídy např. Felicia.
Celkově tedy sportovní úpravy brzd nejsou do běžného provozu příliš
vhodné, zejména pro ekonomickou náročnost, a nároky na údržbu.
Autor článku: Chipmen (Petr Váňa)zobrazit další autorovy články upravit článek pro tisk
|
|
|