Sraz v Doksech

Po dojezdu jsem byl pořadateli nasměrován na konkrétní místo, hned za krásného spartaka. Pořadatelé se snažili auta umísťovat do zón dle soutěžních kategorií. Byly celkem tři. V první kategorii byl jediný vůz a to již zmíněný spartak. V druhé pro vozy Š1000 - Š130 byla účast nejsilnější. Třetí byla zastoupena již méně početně. Celkem se sjelo něco přes 50 vozů a další stály na parkovišti před kempem. Poklidné dopoledne provoněné "rodinnou" atmosférou (alespoň na určitých místech v kempu - jak málo se to v posledních letech vidí) bylo vyhrazeno i pro některé disciplíny v soutěžích. Házelo se pneumatikou a diskem kola. Také se na nedalekém škvárovém hřišti jela jízda zručnosti. Škoda jen, že vyschlé hřiště halilo do hustých mračen prachu jak soutěžící vozy tak diváky. Po průjezdu dvou vozů jsem se raději odebral do kempu, opravdu se v oblacích prachu nedalo dýchat.

Po poledni se začali trousit do kempu i návštěvníci a myslím, že bylo na co se dívat. Vozy byly jak zdařile "udělané", tak jen zuřivě oplastované i v původním stavu. Vyhlédl jsem si svého favorita soutěže o nejkrásnější vůz v pořadí: červená Š110R, oranžová Š100 (opravdu vychytané kousky) a ani replika Š130LR nebyla nepovedená. Ostatní vozy ve druhé kategorii byly zcela ve stínu těchto tří. Ve třetí kategorii byla jasným favoritem oranžová Felicia - i přes dravý výraz se nejedná o auto přeplácané, je zvládnuté opravdu s citem a potěší i mistrně dotažené detaily. Mimochodem, pokud by byla vypsána kategorie pro Š110R, tak bychom na "bedně" stáli všichni. Byla by to pro mne asi jediná šance jak získat ocenění, kvalit jiných vozů ten můj ještě zdaleka nedosahuje. Celkem přijely jen tři vozy Š110R!!!

Odpoledne probíhalo v již trochu "nervóznější náladě", kempem burácela hudba z audioaparatur. Nejvíce duněl Citroen ZX, opravdu se již nejednalo o hudbu, zvuk byl vpravdě příšerný, majitel se zjevně inspiroval někde na pouti. Také se "túrovaly" motory a prováděly podobné akce pro přilákání pozornosti návštěvníků. V tomto okamžiku se stalo něco, co myslím nejen mě napravilo do té doby jen průměrný dojem ze srazu.

Asi vprostřed řady vozů stála Škoda 1000MB v úpravě flex-kabrio. Dva vlasatí docenti jednoduše flexou ušmikli střechu, boky karoserie vyztužili mocnými jekly a vyrazili na sraz. Patina vozu vyvedeného v šedé matné barvě doplněné rezavými fleky byla dokonalá. Motor vydával úžasný zvuk motoru meloucího z posledních sil. Ale dojem byl MAXIMÁLNĚ FANTASTICKÝ. Zasloužili se o něj především pohodoví majitelé. V okamžiku, kdy nedaleko rachotily svým výfukem rádoby tuněné stodvacítky a rapidy, natočil jeden z majitelů svoje kabrio, otevřel zadní kapotu a túroval motor, což doprovázel vlajícími vlasy v průvanu vzduchu z větráku chlazení. Show to byla opravdu impozantní. Tento vůz a jeho majitelé zaslouží moje zvláštní ocenění za TUNINGOVÝ POČIN LET 1999 - 2002 DOHROMADY. Žádný jiný vůz ani jeho majitel nepředvedl tolik tvůrčí invence a pohody. Myslím, že my, kdo bereme auta opravdu vážně a ne jako recesi, se máme od těchto kandidátů věd co učit.

Po třetí hodině začalo řazení vozů ke spanilé jízdě. Po patnáctiminutovém čekání kolony na příjezdové cestě jsme uvedli vozy konečně do pohybu. První zastávkou bylo náměstí v Doksech. Tento cíl nebyl náhodný, jednalo se dle sdělení organizátorů o přání starosty města. Bohužel si nenašel ani vteřinu, aby účastníky srazu pozdravil. Poté účastníci vyslechli dnes již povinné "kázání" pořadatelů o pravidlech jízdy v koloně a vyrazili jsme do České Lípy. Spanilá jízda byla povedená, škoda jen, že někteří z účastníků vzali poučení pořadatelů jako průtokovou informaci. V jednom okamžiku jsem jen těsně nepřišel o zadní část vozu. Kouř z pálících se pneumatik vozu za mnou byl efektní. Asi deset až patnáct vozů před námi se odehrála nehoda, nebyl jsem jejím přímým svědkem, ale i tak mi to nedá se nezmínit alespoň o tom, že před usednutím za volant se pivo u stánku prostě NEPIJE. Naštěstí nedošlo k poškození vozidel jiných účastníků.

Po hodinové přehlídce u "Krystalu" v České Lípě se vozy odebraly na cestu zpět do kempu. Kolona se roztrhla a já tak zůstal na konci skupinky asi osmi vozů směřujících do kempu přes Mimoň. Tentokráte už se cestovalo svižněji, jen MB Cabrio dostalo cestou trochu žízeň. Pomocníků bylo dost, na nalití vody do chladiče možná až moc, a tak jsem pokračoval ve skupině tří vozů. Z této části cesty pochází i fotografie žluté Felicie jedoucí před námi celkem solidní průměrnou rychlosti. Mimochodem, jak se ti stálo v tom střešním okně, když jsi fotil, Tome? V kempu jsme byli mezi prvními. Srovnali jsme tuto trojskupinku pěkně k sobě, následovalo povinné focení. V té chvíli jsme mohli stále jen předvídat, že jak erko tak felicica získají první cenu ve svých kategoriích v soutěži o nejhezčí vůz.

To se potvrdilo o půl hodiny později, kdy byly vyhlášeny výsledky. Spartak zmizel a tak ocenění nebylo předáno. Jinak můj tip na favority soutěže vyšel beze zbytku. Vítězné vozy si můžete v klidu prohlédnout. Vítězství to bylo opravdu zasloužené. Ještě jsme si zavtipkovali, že by majitel oranžové Felicie mohl získat i absolutní prvenství a vyhrát sadu spoilerů na škodu 120...nevyhrál a nemyslím, že by ho to mrzelo.

Po malém občerstvení následovala kolem osmé hodiny večerní cesta domů. Celou cestu jsme s Tomem diskutovali o zážitcích ze srazu, hodnotili jsme auta a neustále vychvalovali šedivé kabrio a jeho dva majitele. Děkuji Vám, vlasatí inženýři, bez Vás by tento sraz zůstal jen normálním téměř nudným srazem....

Článek o srazu od Tomáše Němce www.tuning.cz