|
|
22. června 2008
Ventilátor chladiče u Š120 ale i u jiných vozidel - nové a lepší zapojení
Vzhledem k tomu, že s nadcházejícím teplým počasím se mne již několik lidí tázalo jak zapojit ventilátor chladiče rozhodl jsem se o tom napsat krátký článek.
Ze všeho nejdříve si musíme opatřit věci a díly, uvedený seznam platí pro Š 105-136.
1)spínací termočidlo do chladiče 80/85°C
2)kontrolka + žárovička 12V 2W (vyhoví v podstatě jakákoliv kontrolka na 12V)
3)jednopolohový vypínač, jakýkoliv podle osobního vkusu (ne typ s integrovanou žárovkou!)
4)lanko, 1mm2, 5m
5)Konektory (fastony) samice 6.3mm min.12ks, očka pod šrouby 1x M8 a 1x M6
6)Izolační páska, teplem smrštitelné bužírky, pájka, cín, kalafuna
7)Spínací relé 12V, min. 10A
8)Nářadí, kousek vazelíny
Pokud vše máme, můžeme začít s montáží. Před započetím montáže vyndáme z pojistkové skříňky 1. pojistku z důvodu možného zkratu, pro usnadnění přístupu do prostoru za chladičem vyndáme rezervní kolo a vypustíme chladící systém. Nejdříve si přiděláme nové relé, doporučuji na zadní stěnu zavazadlového prostoru k ostatním relátkům. Nyní si lehneme vpředu pod vůz a ze stávajícího termočidla v chladiči odpojíme oba dva vodiče, staré čidlo vymontujeme a zamontujeme nové, přičemž před našroubováním nového se přesvědčíme, zda-li je závit průchozí až na protější stěnu chladiče (někdy bývá těsně před čidlem zanesen vodním kamenem a jinými sedimenty).
Teď pomocí pájky spojíme oba vodiče které jsme odpojili od původního termočidla. Spojení je třeba věnovat velikou pozornost, neboť je to jak proudově tak mechanicky namáhaný spoj! Oba vodiče odizolujeme ve větší délce (tak 2cm), na každý navlékneme kousek smrštitelné bužírky a vzájemně je v odizolované části do sebe proti sobě propleteme a celý spoj velmi důkladně propájíme, šetření kalafunou či cínem se na tomto spoji opravdu nevyplatí! Na některých autech se však může vyskytnou to, že jeden nebo oba dva vodiče jsou zoxidované do značné vzdálenosti pod izolaci, v tomto případě nám nezbyde než každý jednotlivý drátek z každého vodiče velmi opatrně mechanicky oškrábat aby cín mohl dobře přilnout. Pájení na zoxidovaný povrch je nepřijatelné.
Po spájení musíme spoj velmi dobře izolovat, doporučuji omotat izolačkou, přetáhnout jednu smršťovačku, stáhnout, další vrstvu izolačky, druhou smršťovačku, stáhnout, a ještě jednou obtočit izolačkou. Pokud se povedlo, vytáhneme tento nyní již celistvý drát nahoru do svazku tak, aby nijak zbytečně nevisel (postupujeme postupně mezi jednotlivými držáčky až k průchodce z kufru). Nyní ještě pro dobrý kontakt důkladně očistíme a trochou vazelíny zakonzervujeme kostru motoru ventilátoru. Poté na pravé straně kufru rozmotáme izolačkou obalený svazek vodičů a tento vodič (žluté barvy) vytáhneme do kufru tak, abychom v pod vozem neměli žádný zbytečný průvěs tohoto vodiče (aby byl ve svazku za maskou společně s ostatními). Nyní si tento vodič vytáhneme u zadní stěny kufru pod relátkem, vhodně naměříme délku a ustřihneme jej tak, abychom jeden konec dali na vývod relé č.30 a druhý konec vodiče na vývod relé označený č.87, je jedno který kam přijde. Tím máme hotovou silovou část a zbývá ovládací a kontrolní část obvodu.
Vezmeme lanko 1mm2 a odměříme jej od jednoho ze dvou zbývajících vývodu relé (85 a 86) dopředu k termočidlu (vedeme jej ve svazku původních vodičů) a od stejného vývodu relé k jednomu z konců ručního spínače který umístíme někde u palubní desky v dosahu řidiče.
Tyto dva vodiče na koncích u relé spájíme k sobě a připájíme faston který nasuneme na jeden ze zbývajících vývodů relé (opět jedno na který) a na druhém konci u termočidla jej také opatříme fastonem a dáme jej na jeden z vývodu termočidla. Druhý vývod termočidla spojíme vodivě s kostrou, doporučuji krátký vodič na jednom konci s fastonem a na druhým s očkem pod M8 šroub který uchytíme pod matici klaksonu. Druhý konec druhého vodiče k vypínači spojíme s dalším kouskem vodiče, dle typu vypínače nějak tyto dva vodiče spojíme s jedním jeho vývodem a vodič který nám nyní zbývá volný připojíme na jeden vývod kontrolky se žárovkou. Druhý vývod z ručního vypínače spojíme taktéž se zemí, zde doporučuji vodič s M6 očkem na konci a přichytit jej pod jednu z matic držící palubní desku. Teď už zbývá jen druhý konec žárovky a poslední volný vývod relé připojit na plus spínaný klíčkem (tj. aby byl obvod pod napětím jen při zapnutém zapalování), dbáme na to, abychom se připojili na jištěnou část vedení! Lze se připojit např. u jednoho z pinů v malé svorkovnici k palubním přístrojům. Pokud chceme mít samostatnou pojistku, koupíme si vhodné pojistkové pouzdro a pojistku, naprosto postačí 1A pojistka a můžeme se připojit zespodu pojistkové skříňky..
Nyní akorát přístupné svazky vodičů opět poctivě obtočíme izolační páskou, uložíme do držáčků, vrátíme 1.pojistku do pojistkové skříňky, nandáme rezervu a napustíme chladící kapalinu. Funkčnost větráku vyzkoušíme tak, že při zapnutém zapalování zapneme ruční spínač a nebo cvičně kouskem drátu spojíme oba vodiče jdoucí k termočidlu. Větrák se musí rozběhnout, a i v případě že je buď ruční spínač nebo termospínač sepnut se musí po vypnutí zapalování zastavit. Zde pro lepší představu přidávám schéma, je bohužel malované jen v programu malování a je dost neodborné, snad ale bud pochopitelné pro každého :
Toto zapojení má mnoho výhod, termospínač ani ruční spínač nejsou nijak proudově namahány, kontrolka při vysokých rychlostech neprosvěcuje a je nutno tahat minimum vodičů. Jedinou nevýhodu vidím v tom, že na rozdíl od klasických zapojení kdy je kontrolka v silové části obvodu nám kontrolka při tomto zapojení není schopna signalizovat poruchu relé, avšak vzhledem k enormě malé poruchovosti relátek je to myslím zcela nepodstatné a více než vyváženo tím, že při vysokých rychlostech kontrolka neprosvěcuje (mě osobně to třeba velmi vadí když nějaká kontrolka tak napůl svítí a nesvítí). Pokud přeci jen někdo chce mít i kontrolu relé a nevadí mu prosvěcování, zapojí kontrolku paralelně k motoru ventilátoru
Při práci pracujeme pečlivě, vyvarujeme se používání jakýchkoliv rychlospojek, lámacích svorkovnic (čokolád), izolačkových spojů a podobných věcí, které by časem mohly být zdrojem problémů. Všechny spoje zásadně pájíme a dobře izolujeme.
Tato úprava se v praxi velmi osvědčila, i v kolonách si auto teplotu spolehlivě ohlídá samo, ruční spínač není třeba vůbec používat a pokud jsme pracovali svědomitě, nevyskytují se žádné závady.
Tento návod je, jak je již v úvodu zmiňováno, určen pro Š742/743, avšak s jistými úpravami (např. termospínač s jinými teplotními hodnotami) je použitelný pro všechna ostatní vozidla.
Autor článku: Šemík (Jirka Hadravský)zobrazit další autorovy články 
upravit článek pro tisk 
|
|
|
![ŠKODA techweb [homepage]](images/skoda_techweb.gif)
