RE: RE: RE: RE: Zivotnost
Datum: 11.02.2004, 16:57
Od: Jiří Čech

Co se týká hodnocení kvality aut, tak pokud si vzpomínám, TÜV dělá statistiku podle četnosti závad na jednotlivých typech, jestli se rozlišuje závažnost, to už si nějak nevzpomínám. Každopádně je zajímavé, že po revoluci se sem natahala spousta aut všelijakých značek, kde ale Japončíci byli v silné menšině, protože jejich kvalita po určitých letech silně pokulhává za Evropou. Kdysi okolo roku 1983 mi bývalý ředitel Aera Vodochody ing. Hlavsa řekl něco v tom smyslu, že než televizi Sony, tak radši Grundig – „Japonci mají papírové zboží“. Tento člověk toho služebně dost procestoval a také toho dost viděl, nevidím důvod mu nevěřit. Mnoho informací o testech kvality od TÜV vycházejí v časopise Auto, motor a sport, kde je dost silně vidět převahu Japonců prvních cca 7 let, potom se karta začíná obracet. Kdo auta pravidelně mění do tohoto věku (firmy), tomu Japončíci jistě udělají perfektní službu, kdo má auto na dlouhá léta (soukromá vozidla běžných občanů), ten by měl zkusit něco trvanlivějšího. K cenám Octavií v bazarech – přesně jak to bylo s cenami řady 742, také se prodávaly 8 - 10 let stará auta za ceny přesahující i 70% pořizovací ceny, kupodivu je lidi kupovali. Nabídka – poptávka tady udržuje cenu vysoko, auta tohoto segmentu příliš na hodnotě při dalším prodeji neztrácejí. Ono je to u nás trochu jinak – jako ve všech chudých postkomunistických zemích se snaží majitelé mít taková auta, která provozně vyjdou levně, ND se dají sehnat dobře a kdo to umí, tak i za přijatelné ceny. Exkluzivitu různých Jaguárů a Aston Martinů je potřeba důkladně zaplatit, servis takových aut je patřičně drahý a sehnat nové díly mimo oficiální prodejce není jednoduché, někdy dokonce nemožné. Kdo někdy nabořil nějaký takový (vlastní) exot, velmi dobře ví co to obnáší. Když to vezmu obecně: dnes se špatná auta nevyrábějí, dělají se auta dobrá a ještě lepší. Pokud si spočítáme průměrný počet km, který je schopen průměrný člověk najet za svůj plat, tak skončíme někde u čísla 10 000, možná 15 000 km (benzín, nafta – LPG nebudu počítat). Pokud je životnost motoru i pouhých 200 000 km, potřebuji 13 – 20 let na najetí tohoto počtu kilometrů. Otázkou je, jestli ještě po 20 letech budu zvědavý na to jezdit tímto autem, které bude už možná dost prorezlé, vybledlý lak… Otázkou je, jak bude vypadat po 20 letech Japonec a jak bude vypadat Evropan. Motory jistě budou skvělé tam i tam, ale stav karosérie a dalších důležitých dílů bude zcela jistě dost rozdílný. Je faktem, že je třeba počítat i s úrovní údržby toho kterého vozidla, nadšenci mezi námi jistě budou mít auto v daleko lepším stavu, než nějaký člověk typu vedoucí ekonomického úseku, který má problém najít otvor pro dolévání oleje do motoru. Rozebírat kvalitu je vždy zavádějící, protože objektivní hledisko potřebuje objektivní vstupní informace, kterých se často nedostává. Každé auto má své slabé stránky, každé má nějakou část na něco háklivou, ale nikoho nikdo přece nenutí si kupovat přesně definovaný typ. Pokud nevyhovuje Octavia nebo Škoda jako taková vůbec, na trhu je takový výběr, že je možné si vybrat podle svého gusta. Hodnotit design Octavie je zcela scestné, protože každý máme jinou představu o tom, jaké by to auto mělo být a když výrobce naši představu nesplní, protože nevyrábí sportovní dělo, ale docela obyčejný rodinný vůz, tak to ještě neznamená, že auto není dobré. Podle mne po našich cestách běhá dost esteticky horších aut a přesto se dále prodávají. Ono je totiž důležité, jestli se bude takové auto líbit i za 10 let, protože to dělá prodejní cenu. Ať se na to dívám z které chci strany, taková 742 „M“ je – pokud je v novém laku a nepomačkaná – pořád esteticky přijatelná, přestože má už 20 let na krku. Myslím si, že by i dnes po dalším faceliftu byla slušně prodejným zbožím, pokud by se vybavila silnějšími motory a třeba se přemístil motor dopředu kvůli užitné hodnotě. Takový Žigul, Oltcit nebo Warťas… škoda mluvit. Předpoklad u nynějšího typu Octavie byla výroba 70 000 aut ročně, loni se jich prodalo okolo 165 000 ks – takže jistě to nebude šunt. Čecháčkům se pořád něco nelíbí, vylezla Octavie a místo aby byli rádi, že mají konečně trochu větší auto a výkonné motory, tak hledali hlavně chyby (např. málo místa pro nohy na zadních sedadlech). Je zajímavé, že tyto chyby vadily jen nám, vyspělejší Západ považoval řešení za běžné u této kategorii vozidel a umístění v prestižní anketě Auto roku zcela jasně řeklo, jak je naše Octavie „mizerná“ (myslím, že tehdy skončila čtvrtá). Totéž řeči o tom, že to auto už není české – ukažte mi auto v Evropě, které je typicky národní. Chcete české auto? Dobře, budete mít jeden typ á la Favorit se dvěma variantami motorů, protože více si jich naše malá automobilka finančně nemůže dovolit vyvíjet, natož tak vyrábět. Kdo má možnost si pročíst staré motoristické časopisy, tak pozná, že šířka nabídky kombinací motorů, převodovek a výbav se výrazně zvětšila až v době, kdy začaly automobilky různě fúzovat. I takový Mercedes, který jistě nebyl na krach, se spojil s Američany, aby posílil svoji pozici. Patriotští Němci museli silně skřípat zuby, ale jak vidíte, sfúzoval kdekdo s kdekým (i takový Rolls Royce). Ono je totiž úplně jedno, jaký motor vrčí pod kapotou, jako normálního zákazníka (který silně převažuje) mne zajímá hlavně to, jaké má vlastnosti, jak je poruchový a kolik žere. Neznám nikoho, kdo by za jízdy zkoumal, jestli jsou v motoru písty české nebo z Marsu, hlavně když to jede jak má. Svět se globalizuje a pokud chceme technicky dál, nemůžeme si hrát na vlastním písečku, protože na to prostě i nejsilnější ekonomiky nemají dost prostředků. Jen si vzpomeňte, jak dlouho trvalo, než se dostalo ABS do aut – teprve až se začala většina automobilek bez ohledu na národnost o ABS zajímat a tak byla možnost výroby ve velkých sériích, cena natolik poklesla, že byla pro zákazníka akceptovatelná. Jedna malá automobilka není schopná konkurovat ostatním, jedině že bychom se vrátili k platům socialistického rozměru aby byly náklady co nejnižší, nebo hodně ubrali z technických parametrů…