Pokusím se to tento výborný Pátek popsat jak sem slíbil:
Po celý čas sem plánoval ranní exkurzi, abych uvolnil místo ve druhé skupině když to nemám tak daleko. Ale ukázalo se, že opravdu spousta lidí odpadla a hlavně Simir, kterému jsem nabídl jet se mnou potřeboval ráno k doktorovi by to moc nestíhal. Cesta trvá pokud jde vše jak má cca 1 hodinu. Proto se jelo na 9:45 k Pennáči...proto mu píšu že vyjíždíme kliďánko kolem 8mý, to prej že nestihne řikám 8:20, posléze 8:30 a že prostě jedu. Jenže když se to sere tak pořádně, Simir v 8:22 volá že teprv letí k autí, tak prej jesi ho naberu v Pce nebo má přijet. Mu řikám tak přijet at je prdel. V klidu sem si došel ještě domů a dojel pro další benzín. Simir se přiřítil a jelo se. Cesta plná magorů a navíc zkurvená objíždka v Častolovicích o které sem nic nevěděl z hlediska kde je přesne. Tak sem raději jel až přes Vamberk a zpět na Rychnov. Všechno zlé je pro něco dobré, takže sme dojeli v podstatě na čas. Kolona se sebrala a jelo se. Vedení se ujal Jim a po zaparkování a nafocení sme se přesunuli na vrátnici kde jsme přes půl hodiny trčeli a tak sem se aspoň uklidnil z rušné ranní honičky.
Jako průvodce se Nás ujal pan Čtrvtečka, pro mě už známá tvář ze FCC srazů a oslav výročí Felicií 110R atd. Dostalo se Nám za branou uvodního slova a nafasovali jsme ohranné brýle do svařovny kam jsme zamířili jako první. O tom že jsme v jednom z nejmodernějších závodů už nebyl pochyb, frčí to tam robotům celkem svižně. Jenom sem nechápal, jak může někdo být u bodovačky celý den jenom v bílích brýlých a tričku s krátkým rukávem. Jiskry lítaj pěkně a hlavně za krk.
Zřejmě jsou zvyklí nebo jim to je už jedno. Dále jsme se odebrali do montovny, lakovnu jsme asi celkem logicky vynechali. Na montážní lince to taky solidně frčí a konečně sem viděl, že skládání nového auta je celkem hračka, když se všechno potřebné válí kolem a je na stanovišti tým lidí kde všichni musí umět vše. Nejvíce mě šokovalo to množství kamionů přivážejících většinu dílů, někdy projel jeden někdy taky 6 za sebou, narvaný kotoučema i s těhlicema, obutými disky, chladiči a další a další mraky dílů. Borcům na lince to jde fakt od ruky, respektive musím dát klobouk dolů před ženami. Ono vidět sličnou madam s aku makitou jak skládá palubku nebo saharu na chladič je zajímaví pohled.
takoví naplňující že existuje žena která chápe a vykonává spíše chlapskou práci. Nicméně kolem a kolem je to ten samý úkon stále dokola a k tomu celý den na nohách za což je musím obdivovat, protože já bych tam ohledně svého zdravotního stavu moc dlouho nevydržel. Opravdu obdiv měla u členu exkurze logistika kde vždy musí být všechno přesně tak kde to má být.
Závěrem abych zažitek shrnul asi řeknu že mě ve fabrice překvapilo snad vše, ale o tom už vypovídá kvalita vyjíždějících nových škodovek.
Po rozloučení s průvodcem následoval pokec na parkovišti kde se někdo odebral již domů a zbytek se po ukecání sebral a jelo se do Motelu Skalka na oběd. Na tamním šotolinovém parkovišti už museli někteří kravit. Bohužel během oběda se zjistilo, že Haničku nestihnem jelikož poslední prohlídka je ve 14h a my jsme byli v 13:34 stále u Motelu...to se stihnout nedá hlavně kvůli 1.5km pochodu od parkoviště na hřeben ke vchodu do pevnosti. Při odjezdu z parkovistě motelu opět borci otočky přes zpátečku a brzdy.
A opustili Nás další členové.
Zůstal Josef se slečnou, Ondras83 s bráchou, Patrik a Martin 007 se Simirem a i v tomto pořadí se vyrazilo do Deštného. ( To ještě nikdo nevěděl že se jízda promění v mžiku v závody do vrchu )
Před cestou se zdůraznilo, že se pojede normálně, ale jak psal Josef, chtěl ukázat pár zatáček přítulkyni. No přece Ondrasovi neujdede nákej Rapid že jo, přece Patrikovi neujede Felina a mě prostě neujede nikdo. A už to bylo.
Jediný já si držel rozumný odstup jinak ty tři závoďáci ve předu jeli nalepený na sobě od zatáčky k zatáčce, jenom řvaly motory a gumy a že jsme fakt nejeli pomalu svědčil fakt, že se většinu doby jelo na 4ku kolem 3500ot. a to zatáčka nezatáčka. Patrik řikal něco o 110km/h místama. Proto když sem viděl (nikoli cítil což je rozdíl) jak víceméně projede zatáčku Fávo a Felina, tak nevim proč si stavím takovej podvozek. Jenom mě to utvrdilo v tom, že moje auto umí mnohem víc než já a můj pud sebezáchovy. Hlavní změny by to chtělo v odklonech, semi-slickách a skořepinách. Pak by to již bylo opět o nečem jiném. Ale to odbočuji.
Jak řekl Patrik: Já si celou dobu přál ať nikdo nejede dolů tak jako mi nahoru. Vystihující...
Motory jsme dochladili na benzínce v Deštném, kde někdo doplnil zásoby paliva a jelikož se Hanička definitivně zavrhla i po snaze dohnat po telefonu správce a objednat exkurzi na pozdější hodinu, jeli jsme se prostě projet. A to přes Orlické Záhoří. Silnice úplně nová, nikde nikdo, příroda kolem nádherná. Nicméně musí uznat, že tempo Naše kolona opravdu snižila, ale stejně se jelo svižně. První pauza v Neratově odkud jsou nějaké fotky. Další pauza na parkovišti pod Haničkou, kde zas všichni krom mě házeli parkovací místa přes ručku nebo dveřma napřed jako Pepan. Já si počkal až odvane prach a taky s dovolením zaparkoval.
Následovala další foceni u bunkrů a už padly návrhy, že sjedem zpět dolů do Rychnova a rozpustíme to. Cestou Josef vyložil slečnu a tím kolona tak nějak nabrala opět tempo při sjezdu dolů.
Aspoň sem si projel s Rapidem zatáčky o kterých sem si loni na dovolený řikal, že bych si jel chtěl zkusit projet Rápem...luxus přesně podle očekávání.
Po dojezdu opět k Pennáči následoval zase pokec a po půl hodince jsme se pomalu rozjeli k domovům. Jak to čtu kadžý snad dorazil v pořádku jakož tak díky bohu dopadla celá tato akce. V pořádku a bezpečí.
Ale ty zatáčky...já se ještě nekoukal na gumy, ale hicovaly nehorázně po ohmatání v Deštným. Motor mi tedy stále drží ale Rapid půjde pomalu schovat.